2000 km, 14 dní, 2 mámy a 5 dětí na cestě. Tak jsme vloni vyrazili na cestu k moři. A bylo to napínavé a občas srdcervoucí a poměrně často o nervy a taky dojemné a náročné a veselé a k zbláznění. A bylo to tak jedinečné, že letos toužíme jet zase. 7 zadečků v jednom autě. Rakev na střeše. Pokud máte ocelové nervy a unci dobrodružství v sobě, zkuste to taky.
Rády s vámi nasdílíme pár tipů na to, jak neroztrhnout děti vejpůl, přežít to bez úhony a hlavně, užít si to na max.
Krátký příběh na úvod. Jsme dvě kamarádky, které mají děti v různě střídavé péči. Jsou to kámoši ( chápej – když se zrovna nehádají a nepokouší se jeden druhého zabít) ve věku od 6 do 9 let. Všichni milujeme vodu a cestování a dobrodružství k tomu. Mám sedmimístné auto. Je nás sedm. Děti touží jet k moři, my taky. Budget velmi malý. Jasně! Máme na to 14 dní.
A teď máme pro vás 14 dobrých tipů, jak to zvládnout. Doufáme, že aspoň jeden z toho vám bude k užitku. Protože je skvělé být na cestách společně. Tak jdeme na to!
1. Navigace kecá – čas běží s dětmi jinak.
Do naší cílové destinace to bylo podle navigace 10 hodin: nesmysl. Děti nikdy nečůrají naráz. Střídají se asi po 30ti kilometrech. Podnět tipu: To vydržíš! absolutně nefunguje. Rozvrhli jsme si trasu tam na dvě etapy. Pohodový odjezd odpoledne s pozdním obědem a pak přespávačka se snídaní v půli cesty. Díky Bohu za to. Ve skutečnosti jsme do cíle dorazili za 24 hodin.
2. V autě je nuda – měj plán!
“Tak se koukej z okna, je tam spousta zajímavých věcí”, opravdu nefunguje. Vyrobili jsme dětem Cestovníček. Nejvíc času jsme byli na dálnici, takže toho zajímavého moc není a výhled na Alpy vážně dojímá jen dospěláky. Cestovníček byl jednoduchý sešit se seznamem toho, co můžeme vidět z okna a děti se dlouhou dobu bavily tím, že hledaly značky aut, psa za oknem, karavan a žlutý auto a podobně. Absolutní hit. Pro stav nouze byl připravený tablet s pohádkou.
Cestovníček si můžeš stáhnout zde. Vytiskni ho pak jako brožuru na šířku ve formátu A4 a uprostřed sešij. Nemusíš jet zrovna světa kraj. S Cestovníčken se děti zabaví i po cestě autem k babičce.
3. Řidič není rodič.
Kdo řídí, ten řídí. Spolujezdec se stará o potřeby všech dětí a řeší, kdo se s kým zrovna strká a reaguje na každé oslovení “mami”. Druhá mami dělá, že neexistuje a prostě se soustředí na cestu. Bezpečné, jasné a nezbytné.
4. Je to fuk, čí je to dítě.
Tak to je a funguje to skvěle nejen v autě, kdy jeden řídí. Je opravdu jedno, čí to dítě. To, které je nejblíž a něco potřebuje, o to se postaráš. Pomůžeš mu, zabalíš ho do deky, utáhneš mu brejle, namažeš nos, pomazlíš, utřeš zmrzlinu z trička. Vymakaly jsme to až tak, že jsme obecně na plážích mátly lidi tím, kdo ke komu patří. Ono je to vlastně jedno.
5. Měj limity a pořádek v útratách.
Co si budeme povídat, být 14 dní na cestách s pěti dětma je docela náročné. Na začátku jsme měly zcela jasně limitovaný rozpočet. Věděly jsme, kolik je na jídlo, na zmrzlinky, kolikrát můžeme jít do restaurace a kolik můžeme utratit za suvenýry. A naše limity byly poměrně střídmé. Nesekly jsme se ani o korunu a to jsme si to všichni skvěle užili. Dohoda byla, že ve všem jedeme napůl. Všechny výdaje jsme si hlídaly v apce Settle Up – Dlužníček. Je to fantastický pomocník i pro skupiny, pokud máte společné výdaje chcete je rozdělit rovným dílem. Neustále vidíte, kolik kdo zaplatil navíc a jak je na tom váš celkový rozpočet. Stačí zapsat každý výdaj do mobilu. Apka dokonce přepočítává měny.
6. Neboj se použít svoje superschopnosti.
Každá Z nás byla na něco dobrá. Jana dokázala s dětmi hodiny skákat z mola do moře a já se s nimi stejně dlouho potápět. Jana je dokázala večer všechny postupně osprchovat a nakrémovat a já jsem během chvilky uvařila všem večeři. Používejte svoje superschopnosti a nemordujte se s tím, co vám jde hůř než tomu druhému. A těch superschopností jsme objevily mnohem víc a nebály jsme se je použít. Každá měla to své a žádná nědělala to, co ji nebavilo.
7. Sváča nikdy nestačí!
Měj tajný svačiny. Vždycky a všude! Oni mají pořád hlad a hladový dítě je nepoužitelný dítě. Sušenky schovaný v autě, balíček rychlého cukru, ovoce, cokoliv. Postupně jsme se naučili, že brát na pláž třeba meloun, je super. Neseš to jen tam a zpátky jdeš bez něj. Jídlo a tekutina zároveň. Pořád jsme měli kupu plastových krabiček se svačinkama. Krabičky pak dáš do sebe nebo do nich děti sbírají poklady, bagrují s nima a nabírají vodu. Stejně tak voda. Vody není nikdy málo. Vždycky jsme měli aspoň 4 litry vody pod sedačkou v autě. na pití, na rozbitý koleno, na namočení kšiltovky, když je horko. Žíznivý a hladový děti nespolupracují a to nechceš. Často jsme chodili na vzdálené pláže, kam se autem nedalo dojet a byly tam skoro celý den a je mnohem lepší nést 3 kila melounu tam, než dvacetikilový hotový dítě nazpět.
8. Večer si přej, ale ráno plánuj.
Můžeš si tak maximálně přát, co chceš dělat zítra, ale mnohem víc fér je se ráno probudit a zjistit, jak na tom výprava je a pak udělat plán, který vyhovuje všem. Když bych vypočetla průměrný věk naší výpravy, dostanu se na nějakých sladkých 16 let a to je mazec. Nikdy nevíš, s čím se probudíš. Děti jsou taky lidí, vždyť víme. Každý má svoje přání a všichni chceme být spokojení. Je fajn teprve po snídani odhadnout, v jakém je skupina rozpoložení a mít vždycky záložní plány. Je skvělé respektovat to, že mámy můžou mít jiná přání než děti a hledat cesty, jak všem dát stejně. Protože to může být zábava a MÁ to být zábava pro všechny.
9. Trumfy vytahuj postupně.
Nevytáhly jsme všechny esa z rukávu hned. Na každé expedici přijde krize – třetí den na táboře – všichni jsme tam jednou byli. Měli jsme připravená různá překvápka, která jsme vytahovali, když bylo nejhůř. Třeba společné lego nebo knížka.
10. Relaxanty a nakopáváky.
Maminky měly jasnou ranní a večerní chvilku. KáKáčko – káva a klid po ránu. Dohoda byla, že pokud si nevypijeme kafe, děti po nás nic nechtějí a my nechceme nic jedna po druhé. KáVéčko byla večerní sklenička vína, kterou jsme si daly společně, když jsme uložily děti. Jako relaxant pro mámy platila společná krátká meditace, kterou jsme si užily někdy i dvakrát denně. Děti měly jako svůj nakopávák několik písniček v autě , co jsme hráli pořád dokola a hodně nahlas v autě a všichni zpívali. Jako relaxant byla kupa mazlení. Je dobré znát svoje relaxanty i nakopáváky a používat je. Aktivně a denně.
11. Hádky pod koberec nepatří.
Je jasné, že taková výprava se neobejde bez handrkování, hádek a různých výbuchů emocí. U všech členů výpravy. Je to úplně v pohodě, pokud dodržujete dvě pravidla:
- nikdy to nenechej nevykomunikované
- hádky mezi dětma řeší ten, kdo je míň vytočenej
Žádný spor i ten sebemenší jsme nechaly bez péče. Každý večer jsme si pak my dvě spolu sedly a ten den uzavřely tím, že jsme si povídaly o tom, co se ten den stalo a jak jsme se cítily. Nad čím přemýšlíme, co bylo náročné a jak si můžeme pomoct. A nebylo to žádné tlachání, ale opravdu hluboké rozhovory od srdce, které nás vedly k tomu, že jsme každý den dokázaly využít tak, že jsme byly o něco bohatší. A velmi, velmi často jsme se ptaly jedna druhé – jak se cítíš, co potřebuješ?
Po jednom velkém sporu, co měly děti mezi sebou jsme je pozvaly do Poradního kruhu, kde se každý mohl vyslovit, byl slyšen a váha každého slova byla stejná. Děti na to skvěle reagovaly a vyřešilo to jednoznačně celou atmosféru toho dne.
12. Uzavři den vědomě.
Při každém návratu z výletu jsme všichni řekli, co se nám líbilo, co si pamatujeme a co bylo pro nás dnes důležité. Bylo pak možné vědomě a často s velkou vděčností ten den uzavřít a zabalit do krásného dárkového papíru a ne jen tou dovolenou prosvištět.
13. Spi sladce.
Odpočinek je zcela zásadní, pokud si to chcete všichni naplno užít. Skupina je pouze tak rychlá, jak je nejpomalejší ten neunavenější člen. Respektovali jsme, když někdo potřeboval odpočívat. Nehnaly jsme se.. Dávály si také prostor k tomu, být někdy samy. Jít si sama zaplavat, zatímco ta druhá je s dětma a podobně.
14. Pomáhej.
Děti nejsou žádní nemohoucí! Každý s něčím pomáhal. Uklízet ze stolu, donést věci do auta nebo na pláž a podobně. Když každý – i ten nejmenší z výpravy udělá něco malého, je to hned poznat. Dejte všem vědět, že jejich pomoc se počítá a je vidět.
…
Prostě to jde. A může to jít i vám. my jsme byli letos zase a ve stejné pohodě jako minule. Tak hurá na to, cestovat s dětma je fajn.
