Jak se máš? Ále, je to ne houby. A co ti je? Nevim. Jseš nemocnej? Ne, jen nějak otrávenej životem. A co potřebuješ? Nevim.
Slyšela jsem to v mnoha variacích už tisíckrát.
Když nevím co mi je, nevím ani, co mi pomůže! Často se objevuje i takový parádní nešvar, že za všechno může něco zvenčí. To je taky super. Může za to výchova a osud a počasí a kdovíco. Takže pokud za to může něco zvenčí, jen něco zvenčí mi zase pomůže. To si nemůžu teda pomoct sama? No, dobrý a dál?
Taky je mi někdy blbě. Ale aspoň vím proč. Většinou je to proto, že jsem v nějakém bodě uhnula sama od sebe. Ztratila jsem se a vzdálila.
Měla jsem takový propad na konci roku. Cítila jsem se vyčerpaná, ztracená a všeho bylo kolem mě moc. Odrážela jsem nabídky kamarádů na výlety a na kafíčka. Potřebovala jsem být sama. Prožít, co se to děje a v tichu a o samotě se zase vrátit sama k sobě. Věděla jsem, proč si ted čas věnuju a že je to dočasné. Měla jsem vizi. Stačil na to krátký čas.
Mohla jsem proto, že vím, kam jdu. Znám ten svůj les. Důvody, proč ráno vstávám. Vím, co mě nabíjí a co moje duše potřebuje proto, aby byla šťastná. Znám svoji osobní vizi a proto jsem se mohla vcelku rychle a bezbolestně vrátit.
I takové momenty vzdálení jsou v pořádku. Nejsou příjemné, ale neodháním je od sebe. Vrátí mě vždycky zase zpátky, upozorní mě na to, že jsem někde, před pár kroky uhnula z cesty a ty svoje dubáky a kozáky nenajdu, protože tady rostou jen muchomůrky.
“Motáš se tu jako holub na vysoké báni”, říkával můj děda. Ano, někdy se v životě motáme a je to v pořádku, ale nesmí to trvat moc dlouho, jinak nám to přijde normální. Začneme mít pocit, že to, jak žijeme – nespokojeně a tak nějak to dáváme… je v pořádku. Zvykneme si na to, že jsme tak trochu ztraceni a standardně nešťastní. Zvykneme si na to, žít v bodě nula – páč už to stejně nějak doklepeme. Uffff – to je na mě nějak málo.
Dnes se zaměříme na to, proč je život bez vize vyčerpávající a jak se projevuje v našem duchovním a osobním životě.
Najdu 10 důvodů, proč je život bez vize na houby.
A podíváme se na to trochu strašidelně. Protože pokud se v tomhle najdeš – myslím ve všech bodech a na na nejvyšší míře, už je to hodně špatné. Pokud ti aspoň třikrát přijde myšlenka – to znám! – To taky zažívám!, pak rozhodně přijď na víkendový seminář Cesta vize. Dáme to do pořádku.
Tak jdeme na to.
10 signálů, že je potřeba začít už konečně něco dělat.
A budu to psát jako „ty“, aby pokud se to právě tebe týká, to byl jeden z možných momentů, kdy se rozhodneš pro to něco dělat.
1. Bez vize se motáš jako opilý námořník
Když nemáš vizi, máš pocit, že pluješ někam a je to jedno kam – bez cíle. Je v tom ohromný kus marnosti. Chybí ti propojení se sebou, s duchovním přesahem života, s okolím. Žiješ nejasně a chaoticky. Schází ti pocit propojení s něčím větším a hlubším. Moc ti to tu nedává smysl. Prostě se soustředíš na to, to tu jen přežít. Vzdaluješ se od vlastní autenticity a vnitřní spokojenost se pomalu vaří jako žába v hrnci
2. Kreativita se zasekne někde na hraně leporela
Všechno, co by mohlo být vyjádřením tvé kreativity se tak nějak zploští a vlastně se od kreativity stále více oddaluje. Netýká se to jen tvorby, ale i kreativního přístupu k životu, schopnosti přijímat změny nebo nacházení nových možností. Místo tvořivého a duchovního růstu zažíváš každodenní rutinu. Emocionální i duchovní napojení pomalu mizí. Zapomínáš na to, co ti dává energii. To může vést k pocitu vnitřního vyčerpání a frustraci.
3. Když nevíš, co chceš, dostaneš kulový s hranolkama
Bez vlastní osobní vize jsi náchylný k tomu, abys přijímal názory a přání druhých lidí jako vlastní. Tvoje vnitřní síla je oslabená a tak je jednodušší následovat ostatní. Funguje tak i princip politické nesvobody například. Žádné osobní vize, žádné přání, žádné protesty. Buď šedý, mlč a jdi. Místo abychom se řídili svou vlastní intuicí a vnitřním vedením, přebíráš vzory a představy druhých, které ale neodpovídají tomu, co skutečně chceš. Začneš pomalu žít cizí život. A máme to tu – pocit prázdnoty. Vítej!
4. Nemá smysl jít dál aneb sezení na pařezu
Vize nám dává důvod pokračovat, ať už čelíme jakýmkoliv těžkostem. Vize je spojena se silou víry, že jsme vedeni. A taky víra, že dokážeme cokoliv si přeješ. Bez vize nejsi schopný vidět, jaký potenciál v sobě neseš. Tak kam by jsi vlastně šel?
5. Bez vize jsi mistr trpkosti
Když nevíš, kam směřuješ, cítíš se zklamaný, že nenacházíš svoje naplnění a svůj cíl. Není nic tak frustrujícího než vědomí, že tvůj život neodráží tvoje skutečné schopnosti a možnosti. Může se to projevovat třeba vnitřním napětím, protože víš, že můžeš nabídnout svému životu a sám sobě víc, ale nevíš jak nebo se bojíš. A tak si zvykáš na tohle napětí, protože nevíš, kdo skutečně jsi a nejsi ve shodě s jakýmkoliv směrem, kudy se vydat. A pachuť roste.
6. Bez vize je ti to fuk
Pokud nemáš osobní vizi, každý tvůj krok může působit bezvýznamně. Bez vize je těžké chápat, proč děláš to, co děláš. Zároveň oslabuje tvůj vnitřní cit pro sebe sama a to vede k tomu, že tvoje rozhodnutí ztrácejí hlubší význam. V každodenním životě se pak často stává, že se rozhoduješ špatně a už dopředu tušíš, že je to stejně fuk, protože to nedopadne dobře.
7. Máš děravou palubu
Bez vize nemáš pevný základ, podle kterého by ses řídil v krizových nebo náročných okamžicích. Když pak čelíš výrazným neúspěchům nebo ztrátám, vede to jen k beznaději. A beznaději je nulová akceschopnost. Bárka se potápí. Nedokážeš pak najít vnitřní klid ani soustředění. Vize nám dává nejen klid ale i hodnoty, které ti v náročných časech dokáží vrátit víru. Prostě, když se to potápí, stihneš postavit ze zbytků lodi vor. To je vize.
8. Touha hasne
Snadno se ocitneš v pasti rutiny a zvyku. Bez hlubokého spojení s tvými skutečnými touhami a přáními můžeme zůstat ve známé a trochu nudné komfortní zóně, ale pravděpodobně moc neporosteš a nic nového neobjevíš. Vize v tobě naopak probouzí touhu po větším naplnění.
9. Na křižovatce zůstaneš stát
Každý den je třeba se o něčem rozhodovat. O malých i velkých věcech. Bez vize se může stát, že nebudeš schopný vybrat si tu správnou cestu, protože ti chybí vnitřní kompas, který by tě vedl. Tvoje rozhodnutí budou zmatená, protože nebudeš vědět, co je pro tebe v životě opravdu důležité. Budeš stát na místě, vracet se a i během vybrané cesty stýle cítit nejistotu, jestli jdeš správně.
10. Happy jak dva grepy
To jde bez vize jen těžko. Život pak spíš působí jako sled náhodných událostí bez většího smyslu. Někdy můžeš mít pocit, že se ti život vymyká z rukou a že nejsi spokojený s tím, kam směřuješ. Když máš vizi, cítíš naplnění v každém okamžiku, protože víš, jaký smysl mají tvoje kroky v širším kontextu tvého života.
Přeji vám všem, ať na svých cestách stojíte pevně a jasně. Ať cítíte vždy, že víte, kam je třeba jít a ve svou cestu věříte.
