Miluju trapno. Na trapno se neumírá.
S trapnem jde žít opravdu dlouhý a kvalitní život.
Myslím, že z trapna děláme zbytečně velké strašidlo. Magii bulváru.
Trapas na přehlídkovém molu! Tohle je trapas! Že ti není trapně, Jiřino!
Trapas je společenská sebevražda.
Trapas a trápení mají k sobě nebezpečně blízko a hned za ním číhá fiasko:
[trapná] situace, během které se člověk stydí za něco, co udělal
trápení = utrpení, duševní bolest, ubližování jiným
– viz fiasko, tristní
Lidový slovník pro chalupáře
Já si myslím, že trapno je přítel. Tedy rozhodne,pokud ho za přítele přijmeme, bude se nám žít lépe a už na to nebudeme sami.
Jednou jsem u vína s pár přáteli založila Akademii trapnosti. Sama jsem se jmenovala Múzou trapnosti a brali jsme to tak vážně, jak víno dovolilo.
Podmínkou přijetí do akademie bylo umět nejen trapno milovat a dle potřeby ho vyhledávat, ale přijmout ho za vlastní. Neutíkat od něj pohledem, nemaskovat se dlaněmi, nečervenat, neschovávat se. Přijmout ho s láskou a nadšením. Protože skvělé na trapnu je, že netušíte, kdy se objeví. Prostě baf a je tu! Vymyslet ho nejde. Když ho vymyslíte, není to trapno, ale stand up comedy.
Další fází a to už je pro mistry je dostat se za trapno. Transformovat ho. Přeměnit v nečekanou kvalitu. Jak? Jednoduše. Přiznat ho a pokusit se ho zdvojnásobit.
Zenové cvičení pro mistry trapna.
Jak na to vám neprozradím. Musíte počkat, až k vám v pravou chvíli přijde múza trapnosti. Ona ovšem přijde jen ve stavu uvolnění.
Ráda přijdu, fakt, vůbec mě nebudete čekat a pak vám pošeptám řešení.
Na začátek se ale uvolněte a trapno přijměte. S láskou a bez zmatků.
Je vaše, neumírá se na něj a je to přítel!
