Sedíš na posteli a přede tebou e skříň. Otevřená. A překotně výmluvná. Má toho v sobě hodně. Moc! Věcí, vzpomínek, příběhů, velikostí, nálad i omylů, barev a příležitostí. A přesto tě každé ráno vítá stejnou větou: „Dobré ráno, miláčku, tak ani dnes nemášnic na sebe.“ A ty si říkáš: Jak je to možný?
Jenže ono to není jen o skříni. Stejně jako to, že když mi v hlavě bzučí stovky nápadů, ale žádný se neuchytí, to není jen o tom, že nemám dost času. Ani energie. Ani silnou kávu.
Je to o přeplněnosti. Uvnitř. I venku.
Pořádek venku, pořádek uvnitř
Když dělám Úklid hlavy, často se to v reálu podobá přerovnávání skříně. Jen se místo svetrů a kabátů přede mnou vrší myšlenky, nápady, sny, ale i pochybnosti, starý vzorce a očekávání. A stejně jako v té skříni, ani tady často není problém v tom, že by toho bylo málo. Naopak. Je toho moc. Tak moc, že nevidíme podstatu.
Když se ve skříni nedá najít jednoduché tričko, protože je zasypané dvaceti halenkami, které „by se mohly ještě někdy hodit“, cítím přesně ten samý druh zahlcení, jaký mi popisují lidé, když přijdou na Úklid hlavy. Mají v sobě přeplněno. Tisíc nápadů, ale žádný klid. Tisíc směrů, ale žádný krok.
A právě v tom je ten paradox: čím víc toho máme, tím víc máme pocit, že nemáme nic.
Co když to potřebuješ celé přerovnat?
Pořádek není o tom, že vyhážeš všechno a zůstaneš jen s jedním svetrem a jedním snem. Je to o tom, že začneš vidět, co je tvoje. Co ještě slouží. Co tě dělá tebou. A co může jít.
Úklid hlavy je hluboký nádech. Je to prostor, kde se můžeš na chvíli zastavit a podívat se na celý ten vnitřní chaos z odstupu. Z papíru. Z tužky. Z očí, co vidí dál.
A pak přijde úleva. A taky únava. Je to docela dřina, ono se to nezdá.
A třeba zjistíš, že jsi si dlouhou dobu oblíkala myšlenky, co už ti nesedí. Nebo že se pořád vracíš ke starým nápadům, které tě svazují víc než inspirují. Že v sobě nosíš cizí „musíš“ a máš pod nimi schované svoje „chci“.
Možná si máš co vzít
Tak jako máš možná ve skříni krásné šaty, jen jsou zapomenuté pod hromadou „praktických“ věcí, tak máš i v sobě krásné nápady, které potřebují jen trochu místa. A světla. A možná taky někoho, kdo ti pomůže se na ně znovu podívat.
Úklid není konec. Je to začátek. Prostor. Ticho mezi notami. Moment, kdy si konečně všimneš, že to, co hledáš, už máš. Jen jsi to pod tou hromadou nestihla vidět.
Tak pokud máš dojem, že nemáš co na sebe — nebo že se ti nové nápady nevejdou do hlavy — možná je čas trochu přerovnat.
A možná ti s tím ráda pomůžu.
Bashka
