Nejsem ranní ptáče.
Nikdy jsem nebyla.
Už jako malá jsem zaspávala Studio Kamarád a o víkendech jsem vstávala na oběd.
Spím ráda a prý ladně. Moje dobrá kamarádka Verunka na festivalech vodila lidi se koukat, jak spím. Je to opravdu dobrá kamarádka, protože kdyby nebyla, nedělala bych jí ochotně exponát.
Děti tě naučí… slyšela jsem často.
Ne, děti mě nenaučily.
Děti pouze potvrdily, že v brzkém ránu nejsem způsobilá k praktickému životu.
Chybí mi základní orientace v prostoru, rovnováha i motorika. Mozek má zapojen jen omezený počet obvodů.
Pravidelně jsem mívala několik budíků a stejně jsem zaspala.
Jednou jsem rozbila nechtěně budík o zeď jen proto, že jsem ho chtěla zaklapnout. Ruku jsem měla tak ospalou, že budík dostal facku, kterou nerozdýchal.
Měla jsem budík, na který jsem musela promluvit, aby se vypnul. Nepomáhalo to. Naučila jsem se mluvit ze spaní.
Od bráchy jsem dostala budík, který se po zapípání odkutálí ze stolu a zakutálí někam daleko od postele. Pokud nevstanete a netípnete ho, zvoní furt. Mám ho pořád. Pořád vypnutý.
Mám skvělého muže. Mám chápavého muže a ochotného muže. Tedy nemám tři muže, mám jednoho. Vlastně tři v jednom. Než se nám narodily děti, mluvil často o tom, že by chtěl vstávat v sedm. Tady to má. Vstává s dětma někdy i o půl šesté a předá mi je, až kolem deváté, kdy už jsem provozuschopná. Muž k nezaplacení.
Nedávno mě šel ráno vzbudit a začal se mi nemilosrdně smát. Nechtěl mi říct proč. Bylo ale evidentní, že to souvisí s pohledem na mě. Jak je to možný, přece SPÍM LADNĚ! Nebo už se to lety změnilo?
Pak mi to řekl. Prý jsem na něj otevřela VOKO. Z celého mého tělesného aparátu bylo vzhůru jen to jedno VOKO! Vykulené VOKO. Změřila jsem si jeho a celou místnost a zase ho zavřela. Prý to dělám běžně.
A v tu chvíli mu to prý došlo. JSEM PRVOK. Každé ráno procházím EVOLUCÍ.
Tak toho po mě ráno moc nechtějte.
Evoluce není hračka. Je na ni potřeba miliony let a já mám jen pár hodin.
