Máme přebytek informací a možností. Myslíme si, jak velká je to výhoda, ale ve skutečnosti nás to stojí vysokou cenu. Naši mentální kapacitu, náš čas a naše peníze.
Nikdy v historii jsme neměli k dispozici tolik možností, názorů, inspirace, kurzů, knih, podcastů a rad. Přesto mám kolem sebe stále víc lidí, kteří mi říkají: „Ještě chvíli a praskne mi hlava“ Není to náhoda.
Náš mozek totiž není stavěný na to, aby dlouhodobě držel a vyhodnocoval desítky otevřených témat najednou. Neurovědci mluví o omezené kapacitě pracovní paměti – tedy té části mozku, kterou používáme při plánování, rozhodování nebo řešení problémů. Když je zahlcená, nezačneme fungovat lépe. Začneme fungovat hůř.
Každé rozhodnutí, které potřebujeme udělat spotřebovává naši mentální kapacitu a přirozeným paradoxem pak je, mnohá rozhodnutí zůstávají neuzavřená. K tomu se přidává fakt, že i tato rozhodnutí nadále zabírají podobnou kapacitu, jako ta aktuální. Výsledkem je, že v přehlcenosti se dostaví rozhodovací únava. Opakované rozhodování vede ke snížení kvality dalších rozhodnutí. A jste v pasti.
Proto chaos v hlavě není jen nepříjemný pocit. Je to velmi drahý způsob fungování.
Nejprve nám bere schopnost se rozhodovat. Když před sebou vidíme příliš mnoho možností, mozek začne jednotlivé varianty porovnávat, přepočítávat a vracet se k nim. Místo rozhodnutí přichází váhání. Místo pohybu analýza. Místo akce další přemýšlení.
A čas plyne. Chaos v hlavě požírá čas. Čas se projevuje na vaší schopnosti relevantně jednat. Vaše schopnost jednat a rozhodovat vede ke špatným rozhodnutím, které vás stojí peníze. A je to.
Pak přichází druhý problém. Začneme ztrácet důvěru sami v sebe. Když se týdny nebo měsíce nemůžeme pohnout z místa, často si vysvětlujeme, že problém je v nás. Že nejsme dost disciplinovaní. Dost schopní. Dost odvážní.
Jenže velmi často nejde o nedostatek schopností.
Jde o přetížený systém.
V takový moment potřebujete všechno vyházet na podlahu a začít třídit. Jenže jak, když ani nevíte, kde co máte. Právě proto dělám Úklid hlavy. Systematicky se s vámi probírám vašimi myšlenkami.
A zároveň je důležité říct ještě jednu věc. V tomhle stavu je úplně normální, že si s tím člověk nedokáže poradit sám. Je to otázka kapacity a schopnosti změnit úhel pohledu. Takové zadání je často je to paralyzující.
Často tam je i stud. Nechuť to vůbec někomu popsat, protože už ani vy sami nevíte, kolik toho v té hlavě vlastně je. A zároveň se objevuje nejistota, jestli to, co si myslíte, je ještě přesné, nebo jestli už jen kroužíte v tom samém.
V tu chvíli nejde vidět souvislosti. Všechno má stejnou váhu a nic nevystupuje do popředí.
Je to přesně jako jít hustým lesem a snažit se z něj najít cestu ven jen tím, že jdete dál mezi stromy. Všechno vypadá stejně, nevidíte dál než pár kroků před sebe a čím víc se snažíte, tím víc se můžete ztratit.
A přesně proto má smysl mít vedle sebe někoho, kdo ten les neprochází zevnitř, ale dívá se na něj shora. Společně ten chaos vytáhneme ven, pojmenujeme ho a začneme v něm vidět strukturu, která zevnitř není vidět.
Vytvořit konečně prostor ve vaší přeplněné hlavě, abyste byli schopni dalších rozhodnutí a akčních kroků a neutráceli zbytečně to nejcenejší, co máte. Váš čas.
To je Úklid hlavy.
