Problém našeho zahlcení není v tom, že máme slabou paměť nebo malou inteligenci. Problém je, že náš mozek nebyl evolučně navržený pro množství informací, rozhodnutí a přerušení, která dnes každý den zažíváme.
Když se řekne „udělat si pořádek v hlavě“, většina lidí si představí něco mezi meditací, koučinkem a motivačním citátem. Jenže neurověda ukazuje něco úplně jiného.
Naše hlava není přehlcená proto, že jsme slabí nebo špatně organizovaní. Je přehlcená proto, že dnešní svět po našem mozku chce mnohem víc, než pro co byl evolučně navržen.
Každý den děláme stovky rozhodnutí. Přeskakujeme mezi emaily, zprávami, telefonáty, sociálními sítěmi, rodinou, prací a nekonečnými seznamy úkolů. Mozek přitom nepracuje jako počítač. Nemá nekonečnou kapacitu operační paměti.
Mozek není stavěný na multitasking
Profesor Daniel Levitin, autor knihy Organizovaná mysl, popisuje, že skutečný multitasking prakticky neexistuje. Mozek neumí věnovat plnou pozornost dvěma náročným činnostem současně. Ve skutečnosti jen velmi rychle přepíná mezi jednotlivými úkoly.
A právě toto přepínání stojí obrovské množství energie.
Po každém vyrušení trvá desítky sekund až několik minut, než se naše pozornost vrátí na původní úroveň soustředění. Když se to během dne opakuje desítkykrát, nejsme unavení proto, že bychom hodně pracovali. Jsme unavení z neustálého přepínání.
Největší zátěž není práce. Jsou to otevřené smyčky.
Psychologové tomu říkají Zeigarnikové efekt.
Mozek má tendenci neustále připomínat nedokončené věci. Nezaplacenou fakturu. Telefonát, který musíme vyřídit. Nápad, který nechceme zapomenout. Nepříjemný rozhovor, který nás čeká.
Každá taková otevřená smyčka zabírá část naší pracovní paměti.
Čím více jich máme, tím méně prostoru zbývá na kreativitu, rozhodování nebo hlubokou práci.
Proto často nepomůže dát si víkend volna. Pomůže uzavřít otevřené smyčky.
Rozhodování spotřebovává energii
Lidský mozek není nevyčerpatelný.
Výzkumy dlouhodobě ukazují, že schopnost dělat kvalitní rozhodnutí během dne postupně klesá. Tento jev se označuje jako rozhodovací únava.
Proto mnohem častěji odkládáme důležité úkoly, saháme po nezdravém jídle, trávíme čas bezcílným scrollováním, děláme rozhodnutí, kterých později litujeme.
Ne proto, že bychom byli líní. Protože jsme vyčerpali mentální kapacitu.
Úklid hlavy není o paměti
Jedna z nejzajímavějších myšlenek Daniela Levitina zní:
Mozek není určený k ukládání informací. Je určený k práci s nimi.
Když si musíme pamatovat všechny schůzky, nápady, úkoly nebo nákupní seznam, používáme cennou pracovní paměť na něco, co může dělat papír, aplikace nebo dobře nastavený systém.
Každou informaci, kterou nemusíme držet v hlavě, můžeme využít na přemýšlení.
A právě tam vznikají dobré nápady.
Co vlastně znamená Úklid hlavy?
Pro mě není Úklid hlavy žádná ezoterika ani motivační seminář.
Je to proces, při kterém společně hledáme všechno, co zbytečně zaměstnává vaši mysl. Neřešíme jen úkoly. Hledáme neuzavřené záležitosti, stará rozhodnutí, nejasné priority, dlouhodobý stres, chaos v projektech i v osobním životě.
Cílem není přidat další systém. Cílem je uvolnit kapacitu mozku.
Jak poznáte, že vaše hlava potřebuje uklidit?
Možná se poznáte alespoň v několika bodech.
- Máte pocit, že pořád na něco myslíte.
- Večer jste unavení, ale nedokážete vypnout.
- Máte rozpracovaných deset věcí a žádná se neposouvá.
- Zapomínáte drobnosti.
- Obtížně se soustředíte.
- Máte pocit, že jedete naplno, ale výsledky tomu neodpovídají.
To nejsou známky neschopnosti. Jsou to příznaky přetíženého mozku.
Když se uklidí hlava, nepracujete víc. Pracujete chytřeji.
Lidé po Úklidu hlavy často neříkají, že zvládnou dvakrát tolik práce.
Říkají něco úplně jiného.
„Poprvé po dlouhé době se mi ulevilo.“
A právě to je začátek. Protože až když mozek přestane hasit desítky drobných požárů, může se znovu věnovat tomu, v čem je nejlepší.
Přemýšlení. Tvoření. Rozhodování.
Tak třeba i na vás se bude těšit na Úklidu hlavy.
