2000 km, 14 dní, 2 mámy a 5 dětí na cestě. Tak jsme vloni vyrazili na cestu k moři. A bylo to napínavé a občas srdcervoucí a poměrně často o nervy a taky dojemné a náročné a veselé a k zbláznění. A bylo to tak jedinečné, že letos toužíme jet zase. 7 zadečků v jednom […]
Příběh kmene a modrý drak
Mám ráda lidi. A touto větou je třeba začít, protože právě z toho všechno následující pochází. Mám přátele, nemálo přátel, kterým do očí říkám miluju tě a říkám to v plném významu těch slov. A jsou to muži i ženy, děti i přátelé mnohem starší než jsem já. Je první svátek vánoční a já jsem […]
Zkratka, která je delší
Bude to o zkratkách, kterýma se nevyplatí jít, protože většinou naši cestu prodlužují až do do doby než už nemáme ani svačinu, ani vodu na pití, jsme ztracení a vlastně se nám už moc nechce dál. Přesně o těch zkratkách, co cestu natáhnou na bezmezně dlouho a stejně je furt zkoušíme. O zkratkách osobního rozvoje. […]
Vzít sama sebe na rande
Tak dnes to bude o té nejmilostnější schůzce sám se sebou. To, čemu se v knize Umělcova cesta říká „schůzka s umělcem“. Ale pěkně od začátku. Kdo je vlastně umělec a proč se to celé jmenuje Cesta kreativity? Tato cesta není zdaleka jen o malování, psaní, kreslení, muzicírování, není o tom, činit tvorbu! Umělcem je […]
Deník, který nikdy nečtu
RANNÍ STRÁNKY jsou jedním z nástrojů, jak v kurzu Cesta kreativity vypouštíme z hlavy myšlenky, které nejsou třeba nebo ty, co nás dlouhodobě otravují. Ranní stránky nás také upozorní na to, na co často a opakovaně myslíme a nenacházíme k tomu řešení. Nikomu se do toho ze začátku nechce a pak, když zjistí, jak to […]
Za vším hledej sebe
Proč je autenticita klíčovou kvalitou k našemu životu
Pro(Boha), buďme kreativní!
Umění je duchovní záležitost. Ať se vám na první pohled tato věta může zdát nesmyslnou nebo nepochopitelnou, stojím pevně za ní. Umění je aktem víry, kterou vyznáváme prostým způsobem – tvorbou. Jak jedna z účastnic mých kurzů velmi správně řekla, je to kreativní bohoslužba. Přitom není vůbec rozhodující, zda a v jakého Boha věříte. Připadá […]
Sehraná partička
Začalo to, když se naučila běhat. Mluvit neuměla, jen pištět radostí. Vrhala se po každém dítěti, které šlo nebo jelo v kočárku okolo. Malé nadšené monstrum. Naklonila se k tomu malému tak blízko, jak to jen šlo a začala mu mumlat a pískat do obličeje. Děti propukaly v pláč, maminky v trapno. Jak se tohle […]
Do smrti dobrý
Smrt. Smrtolka. Úmrtí. Skon. Zubatá. V konverzaci naší společnosti podobně silné tabu jako sex nebo peníze. Chodí všude okolo a nikdo ji nechce potkat. Kmotřička. Každému se pokloní už u kolébky a pak bysme ji už raději neviděli, neslyšeli a neznali. Na začátek pár faktických údajů. “O smrti nikdy nemluví se svými blízkými třetina populace. […]
Stěhovat a nevyhořet
Říká se, lepší je vyhořet, než se stěhovat. Stěhovala jsem se už jedenáctkrát. Jednou nám vyhořela chalupa. Musím z vlastní zkušenosti říct, že stěhování je mnohem lepší. Při stěhování si můžete v klidu vybrat, co si chcete nechat a co už nepotřebujete. Na to při požáru není kdy. Při stěhování si v klidu věci čistě […]
Slza z tváře padá
Kam až si v životě pamatuju, vždycky jsem plakala. Z mnoha důvodů. Ze smutku i z radosti, z úleku i úžasu, dojetí i uvolnění. Kam až si v životě pamatuju, takže dodnes. Rozpláče mě třeba sdílená radost – když slyším lidi spolu zpívat, vidím tančit. Dotýká se mě to krásně. Rozpláču se, když jsem unavená a potřebuju se […]
Trapnost nadevše!
Miluju trapno. Na trapno se neumírá. S trapnem jde žít opravdu dlouhý a kvalitní život. Myslím, že z trapna děláme zbytečně velké strašidlo. Magii bulváru. Trapas na přehlídkovém molu! Tohle je trapas! Že ti není trapně, Jiřino! Trapas je společenská sebevražda. Trapas a trápení mají k sobě nebezpečně blízko a hned za ním číhá fiasko: […]